Alpský únik obytnou dodávkou – 5 dní mezi horami a hvězdami

„Když se vzbudíš a z postele vidíš zasněžené vrcholky, víš, že jsi udělal správně.“

Chtěl jsem na chvíli vypnout. Zmizet z města, od práce, od telefonů a povinností. Nepotřeboval jsem hotel, wellness ani skipas. Chtěl jsem klid, hory, dech a vlastní rytmus. A tak jsem si půjčil spací dodávku a vyrazil. Pět dní jen já, silnice a Alpy. A byla to nejlepší terapie, jakou si člověk může dát.

Den 1 – Grossglockner Hochalpenstraße

Z jihu Čech jsem vyjel za úsvitu. Cesta přes Linec ubíhala svižně a první zastávka byla až pod nejvyšší horou Rakouska – Grossglocknerem. Silnice, která se klikatí přes hřebeny, nabízí neuvěřitelné výhledy a každá zatáčka je výzva.

Na vyhlídce Edelweissspitze jsem zůstal až do večera. Uvařil si čaj na vařiči, seděl v otevřených dveřích dodávky, sledoval západ slunce nad zasněženými štíty a jen tak byl. Noc byla chladná, ale s termospacákem a vnitřním topením jsme to zvládli. A ráno? Výhled, který tě posadí na zadek – mlha v údolí, růžově osvětlené vrcholky a úplné ticho.

Co dělat v oblasti:

• Výšlap ke Gamsgrube (ideální podvečerní trasa s minimem lidí)

• Projít se kolem ledovce Pasterze – největší v Rakousku

• Pozorovat sviště a kamzíky ve volné přírodě

• Nocovat legálně na označených místech s krásným výhledem

Den 2 – Přes Jižní Tyrolsko do Cortiny

Dopoledne jsem vyrazil směrem na jih, směrem k italským Dolomitům. Přechod hranic byl hladký a kolem poledne jsem se blížil k městečku Cortina d’Ampezzo. Turistické centrum jsem objel obloukem – místo toho jsem zvolil úzkou horskou cestu, která mě dovedla na opuštěnou louku vysoko nad městem.

Zaparkoval jsem pod borovicemi, rozložil si židličku a pustil si do hrnce polévku. Ve vzduchu voněla pryskyřice, v dálce zvonily rolničky od pasoucích se krav a kolem projel jen jeden místní traktor. Ideální místo na psaní deníku, čtení knížky a prostě jen bytí.

Večer jsem se připojil na chvíli na internet, poslal fotku rodině a pak už jen svítil slabým světýlkem v dodávce. Byl to klid, který doma člověk nezažije.

Tipy pro Cortinu:

• Krátká túra pod Tre Cime di Lavaredo (klidnější přístup od Misuriny)

• Projížďka po staré vojenské silnici do Passo Giau

• Návštěva laguny Lago di Sorapis – tyrkysová voda v horách

Dny 3–5 – Val di Funes a okolní ráj

Další dny jsem strávil v jednom z nejmalebnějších údolí, jaké Evropa nabízí – Val di Funes. Cesta do něj už sama o sobě stojí za to, ale to pravé přichází až na místě.

Zaparkoval jsem kousek od říčky, kde bylo možné legálně stát. Ve dnech, které následovaly, jsem podnikal krátké túry do okolí – k ikonickému kostelíku sv. Jana, do sedla pod Geislerspitzen, k alpským salaším, kde se prodává domácí máslo a sýr. Ráno hygiena v potoce, snídaně s výhledem, přes den výlety a večer čaj s rumem, schoulený ve spacáku s výhledem na hvězdy.

Každou noc jsem spal jinde, ale pokaždé s výhledem. Jednou v lese, podruhé na pastvině, potřetí u vinice. A vždycky s tím zvláštním pocitem – že všechno, co potřebuju, mám u sebe.

Co dělat ve Val di Funes:

• Vystoupat na Adolf-Munkel Weg – nenáročná stezka s dechberoucími výhledy

• Nakoupit u místních farmářů – máslo, sýr, špek, bylinky

• Navštívit kapli sv. Jana – nejfotografovanější místo v Dolomitech

• Vyrazit na ferratu Sass Rigais (pro zkušenější)

Shrnutí

Těch pět dní mi změnilo pohled na dovolenou. Nepotřebuješ pětihvězdičkový hotel, když máš milionhvězdičkové nebe. Nepotřebuješ snídaňový bufet, když si dáš kávu s nohama ven z kufru. A hlavně – nepotřebuješ plán. Jen chuť vyrazit. Půjčená obytná dodávka se stala mým útočištěm, mojí svobodou i nejlepším parťákem na cestách.

Až to zase na tebe padne – víš, kam jet. Hory čekají.